Jak se účinně a expresně do minuty uvolnit do všudypřítomného věčného blaha a pokoje všehomíra?
Zhlédněte video výše a držte se 4 jednoduchých instrukcí, které pro začátek pomohou úplně každému.
Máme-li se bavit o umění klidně spočinout, někteří si ihned představí formální jógickou meditaci v sedě, jiní obyčejné neformální spočinutí v křesle u kávy nebo čaje s rozostřeným pohledem „do blba“, poskytující hledané a potřebné oddechnutí. Byť třeba i chvilkové. Praktikanti tchaj-ťi a čchi-kung si zase ihned vybaví mocnou, takřka 4000 let starou, praktiku Zhan Zhuang, kdy při našich lekcích stojíme před tchaj-ťi nebo čchi-kung pohybovou sestavou chytře a bezchybně – zacentrovaně v gravitačním poli v pozicích objímání sloupu / stromu. A rozvíjíme tak mj. kapacitu naší vnitřní energie čchi, která je zodpovědná za stav našeho skvělého zdraví, kondici i za to, že jsme „odsouzeni“ k mládnutí.
Doba i subjektivní čas zrychluje, stejně jako informační doba, elektronizace, AI… a maškarní rej nebo kolotoč světa s nároky dnešní doby dokáže mnohé z vás svými chapadly semlít, strhnout, uchvátit a nepustit. Někteří hledají uspokojení ve workholismu, jiní v alkoholismu, jiní správně instinktivně utíkají do regenerujícího objetí přírody. A pokud navíc v přírodě praktikují mocné praktiky tchaj-ťi / čchi-kung, pak jistě spočinout automaticky umí i bez dalšího čtení tohoto článku.
Opravdové umění spočinout je však nezávislé na vnějších podmínkách, času a místě. Pravé spočinutí může nastat úplně kdekoliv. Je tu vlastně pořád, jen ho přehlušujeme „běsem“, vzruchy… (NEBESA = rus. Nět-běsa“: žádné vzruchy, žádné podněty, žádné proměny…)
Naším úkolem je učit se tomuto umění zastavení, uvolnění, oddechnutí, a plynutí bez ohledu na to, co se děje, jaká je denní doba, kde jsme nebo co děláme. Zda klidně sedíme, nebo se pohybujeme či pracujeme. Absolutním spočinutím (nepočítáme-li k němu smrt fyzického těla) je dokončení 8 dílné jógické stezky: vyvanutí, ukončení strastí, nedualita. Trvalé nirvanické oddechnutí provázené moudrostí i pohodou blaženého smíchu, který pramení z Poznání.
Než se vůbec pustíme do umění spočinout a přejdeme k 1. kroku – ZASTAVENÍ, je třeba pochopit jednu důležitou věc.
Máme-li prožít kvalitní klid provázený uvolněním a oddechnutím, je třeba nejprve tělu a duši nabídnout kvalitní pohyb. Monáda = kvalitní pohyb rodí kvalitní klid. Ten se zase ze své hloubky obohatí na hlubší úrovni kvalitní pohyb. „KVALITNÍM POHYBEM KE ZDRAVÍ, ENERGII A POSVÁTNÉMU KLIDU…“ – motto mých www stránek
Nejprve buďte kvalitně rozpohybováni, pak spočiňte ve 4 krocích
Proč tak málo lidí dosahuje hloubek pokojného spočinutí? Proč se někomu může zdát meditace těžká? Protože dnes lidi nejsou dostatečně kvalitně rozpohybováni, rozprouděni. Tuhnou a blokují se klouby, páteř, tvoří se zatvrdliny ve svalech, tělo není hydratováno, nedostatkem pohybu vázne a stagnuje krev, čchi, lymfa, kloubní tekutina atd.
Má-li jeden zažívat hloubku a intenzitu upokojení pramenící ze spočinutí, je třeba nejprve tělo a duši nasytit, doslova nakrmit kvalitním pohybem. Někdo vyšlápne hřebenovku aby po nasycení těla mnoha kilometry pohybu následně nasytil duši při spočinutí u východu či západu slunce. Jiný jde ještě o řadu kroků dál:
Proč jde, v případě tchaj-ťi / čchi-kung o vůbec nejlepší cvičení, která kdy byla na světě vytvořena a těžko hledat cokoliv lepšího? Cituji z „Potenciál cvičení taijiquan aneb THE BEST TO THE MAX“ kolegu fyzioterapeuta a dlouholetého lektora (30 let praxe) obou zmíněných umění tchaj-ťi a čchi-kung, Honzu Pletánka z Pardubic (video), protože sám bych to lépe neřekl:
„Proč jde o nejlepší cvičení, které bylo kdy vytvořeno? Odpověď je snadná – protože je nejkomplexnější a vše, co se v něm naučíte, je okamžitě aplikovatelné v každodenním životě. Za sebe říkávám, až bude něco lepšího než taiji (tchaj-ťi), začnu to bez váhání dělat. Objel jsem doslova celý svět a nic lepšího jsem nenašel.“ Fyzioterapeut a lektor tchaj-ťi a čchi-kung JAN PLETÁNEK / PARDUBICE.
Ano, je pravda, že praktikanti tchaj-ťi a čchi-kung spočívají a zažívají 4 kroky spočinutí již přímo při svém kvalitním pohybu a nemusí čekat na dokončení pohybu k tomu aby „až poté“ (co se po jiných sportech po výkonu vyplaví endorfiny) spočinuli. Jako tomu máme u jiných praktik, sportů či pohybových aktivit, které jsou plné výkonu, rychlosti, síly či vytrvalosti na úkor rozvíjení HLUBOKÉ CITLIVOSTI K PŘÍTOMNÉMU OKAMŽIKU / V TĚLE / kterou naopak nepřetržitě vidíte u každého praktikanta tchaj-ťi / čchi-kung.
Nebo jděte alespoň na procházku do lesa
Pojďme na samotné 4 kroky ke spočinutí a předpokládejme, že již jste jakkoliv kvalitně rozpohybováni, aby nestagnovala, vaše krev, čchi, lymfa… Řekněme, že vaše tělo (nejlépe dnešní ráno nebo před chvílí) dostalo svou každodenní kvalitní pohybovou výživu, nasytilo se pohybem a ten v tuto chvíli máte již za sebou. V opačném případě se alespoň jděte projít do lesa a pak pokračujte ve čtení článku.
Nyní přistupme k samotným čtyřem krokům a vysvětleme si hlavní myšlenky co konkrétně mohou v praxi znamenat:
1. ZASTAV
Nikdy nespěchat, vědomě zpomalovat až do úplného zastavení, kterým obdarujeme sami sebe.
Čas vašeho zbývajícího života patří jen vám. Čas nejsou peníze, jak se mylně říkává. Čas je váš život!
Dnes jsi vstoupil(a) do prvního dne zbytku svého života…
Neotročit tedy „na výkon“ pro zaměstnavatele ani „obětováním se“ pro druhé, vycentrovat se.
Udělat si na sebe čas. Pracovat na sobě. Pokud to jde, tak i tzv. „na sebe“ a organizovat si svůj čas a své adekvátně vyhovující a plynoucí pracovní tempo.
Zvýšit svou vnímavost, citlivost, senzitivitu tímto zpomalením až do zastavení. Hovoříme o zpomalení a zastavení jak těla tak i mysli. Ale i (alespoň dočasné) zastavení žádostí, závislostí, přesvědčení apod.
Nepodávat výkony, rychlost ani nekonat nic na sílu, přes zřejmý odpor. Zabíjí to senzitivitu „běsem přehlušení“ – srovnej s „Nět-běsa“ – výše.
Uvolnit mysl z minulosti a budoucnosti pro zastavení se v přítomnosti. Tělo je tím, kdo nebo co je neustále v přítomnosti. Právě tělo je kotvou, klíčem, branou. Jen mysl může být v minulosti / budoucnosti. Tělo ne. To je vždy jedině v přítomnosti.
Neztrácejte vůbec čas zbytku svého života hledáním čehokoliv lepšího. Nic komplexnějšího a lepšího stejně nenajdete. Pokud ano, dejte nám s kolegou fyzioterapeutem Honzou Pletánkem určitě vědět a budeme první, kdo se nadšeně pustí do praktikování a pomůžeme vám pak nadšeně i s propagací :-).
2. UVOLNI SE
Dokonale uvolni povrchové svaly, které nepotřebuješ k udržování klidné postury, pozice.
Gravitace se tak stane přítelem a nejen že pomůže uvolnit tělo, ale na energetické rovině pomůže hromadit energii čchi v podbřišku ve spodním tan-tchienu, japonsky v hara.
Gravitace po krátkém výcviku v tchaj-ťi a čchi-kung významně pomůže i sedimentaci „psychosmogu“, emocí, myšlenek a to zcela bez tvého úsilí, podprahově asi jako antivirový program spuštěný na pozadí jiné činnosti.
Jednoduše tě dostane tajícím pocitem z hlavy (z koruny, fontanely) do kořenů a zvýší tvé sebevědomí, sílu a zakořenění.
V tchaj-ťi a čchi-kung nepracujeme z pozicí mrtvoly (v józe šavásána) v leže na zádech, ale rovnou v pozici ve stoji případně v sedu. Nesrovnatelně lépe tak integrujete celý proces do každodenního fungování, do práce apod.
Účelně se tedy vědomě exponujeme zesílenému vnímání gravitace v těchto dvou vertikálních pozicích. V leže na zádech (šavásána v józe) se lze těžko exponovat gravitaci tak, aby se čchi automaticky koncentrovala v podbřišku a v kořenech.
Proti působení gravitace shora je třeba „poskládat se“ vždy znovu a znovu okamžik za okamžikem, posturu za posturou (v tchaj-ťi), správně odspodu od nohou až po vrcholek hlavy, korunu:
Tedy mít v každém okamžiku dokonalou oporu, zacentrování všech kloubů ve směru odspodu nahoru. Těžko by se jeden uvolnil v horní části těla (zejména z hlavy a ramen), pokud tělo necítí dobrou kvalitní oporu dole. Jak na to se opět učíte při výcviku s námi.
Zejména kontroluj uvolnění nejvíce problémových partií: hýžďové svaly, prsty na rukou, oblast ramen, čelo a obočí – nemračit se. Uvolněnou (roztátou) energii čchi (původního bloku, zatnutí „ledu“) která byla v těle poutána na svalová zatnutí (blok, zatnutí = podobno ledu) směruj do oblasti spodního tan-tchienu, hara, kde se bude hromadit pro další práci s ní v tchaj-ťi a čchi-kung.
Správným uvolněním se dolů do hara připravujeme podmínky pro to, aby se těžiště dechu posunulo z hrudního dýchání níže: k dýchání břišnímu.
Uvolňování těla se musí dít systematicky v jedné vlně a to expresně, lusknutím prstů. Otázka 1-2 vteřin. Ani gravitace shora dolů nezastaví a na nic nepočká: ani uvolnění nesebere žádný čas navíc, je přirozené, rychlé jako blesk, jako průchod gravitační vlny proti antigravitačnímu „poskládání se“ odspodu (ve vlně tchaj-ťi ťingu odspodu od kořenů až do konečků prstů na rukou a do vrcholku hlavy). Pro každého tchaj-ťistu je to brnkačka :-).
3. ODDECHNI SI
Jen těžko si lze oddechnout na těle a na duši, nebudeme-li se chvíli bavit o vyvstání, objevení, přirozeného dechu:
Jsou-li podmínky ze strany těla a vědomí připraveny, nastoleny, přirozený dech se objevuje po malé chvilce zcela sám, automaticky. U pokročilých jde o řádově o vteřiny maximálně pár desítek vteřin, u začátečníků maximálně pár minut.
Tvé tělo zná velice dobře jak správně dýchat, dáš-li mu šanci dodržením správných podmínek.
Znovuobjevit s námi zakrátko přirozený dech. A nebránit mu v jeho plynutí, proudění.
Své dýchání nikdy neznásilňuj, netlač na něj, nevynucuj ho nepřirozenými dechovými vzorci.
Speciální dechové vzorce a fúze, pránájáma apod. jsou techniky sloužící konkrétním účelům. Mají jistě své místo na světě, ale o těch se zde nyní vůbec nebavíme. Ke spočinutí je nepotřebuješ.
S vyvstáním přirozeného dechu jde ruku v ruce přirozené oddechování, upokojování se do vnitřního míru, otevírá se prostor, bloky se rozpouštějí, led (bloky) tají na vodu (energii). Jde o uvolnění (bod 2 výše) na mnohem hlubší, léčivé, úrovni.
Oddechnutí = léčivé uvolnění. Tady teprve je to léčivé a začíná vnitřní upokojení, vnitřní mír, vyrovnanost, ponor do stejnosti. Léčivý „spánkový dech“ za plného bdění. „Stav čchi-kungu“…
Nevíte-li jak si pro začátek jednoduše oddechnout alespoň na tělesné rovině, udělejte jeden hluboký nádech a výdech asi jako když upustíte páru poté co jste splnili důležitý úkol. Nádech – výdech: Áááááááá… To „propleskne“ bránici které tímto ukážete maximální nádechovou a výdechovou polohu. A je dost pravděpodobné, že tímto může naskočit další automatické brániční dýchání. Budete-li se držet podmínek ze strany těla a ze strany vědomí.
Oddechnutím však samozřejmě myslíme oddechnutí si nejenom v těle fyzickém – zdaleka to tedy není jen o zapojení bránice.
Lze zažívat stav beztíže / lehkosti i na Zemi při praktikování pohybového umění Tchaj-ťi?
Co je příčinou povznesené, euforické, opojné nálady a zažívaného blaha cvičenců Tchaj-ťi?
Jakým způsobem vás Tchaj-ťi dokáže propojit s vesmírem?
Jak může trénink vnímání gravitace a atmosférického tlaku podpořit pohyb, čchi a zdraví? (video)
Zvládne si Tchaj-ťi poradit s osteoporózou nejen u kosmonautů?
Jaká je podstata a princip dlouhověkosti a celoživotního zdraví?
4. NECH TO PLYNOUT
Tělo a energie čchi plyne při tchaj-ťi jako voda. Vnitřní energie čchi je jako voda, říkávají taoisté. Praktika tchaj-ťi je ztělesněným vyjádřením přísloví „život plyne„.
Tchaj-ťi samotné je nástrojem k odhalování TAO, ale i naopak je nástrojem k tomu aby se TAO (vesmírný řád – PLYNUTÍ) projevilo nebo vyjevilo samotným dokonalým tchaj-ťi pohybem.
Tělo a čchi plyne jako voda, zatímco klidná mysl (+ utišené upokojené srdce) je jako plynoucí a řídnoucí oblaka na obloze. Myšlenky (mraky) nejsou samotnou oblohou. Zjevuje se otevřený prostor nebe, který je vnímán jako vyšší, velice jemná, forma pokojného blaha – ánanda. Plynoucí oblaka se odpařují a vyvanou do prostoru. Nakonec vyvane i ten, kdo si je vědom prostoru či nebe, blaženosti…
Cvičíte-li tchaj-ťi nebo čchi-kung, máte v umění „NECHAT VĚCI PLYNOUT“ nesrovnatelnou výhodu oproti necvičencům těchto nepřekonatelných umění.
Váš život je díky umění tchaj-ťi a umění nechat věci plynout jakoby ZAOBLENÝ, bez ostrých nebezpečných (ledových = bloky) hran: nenarážíte, „blbci se vám automaticky vyhýbají“
Ostatní, pokud nepraktikujete: neulpívat na myšlenkách, neuchopovat je (nepřilnout k nim) ani k nim naopak nevyjadřovat odpor. „Uvědomovat si uvědomění“, „STEJNOST TAKOVOSTI“ – pozadí všech proměn (světa i mysli / objektů a subjektu), nechat se vtáhnout / vnořit se do stejnosti. Do toho co stále je a nepodléhá TO jakýmkoliv změnám. Do toho co je příčinou oddechnutí si, upokojení (bod 3).
V tomto kroku 4) se dotýkáme již hlubších rovin jsoucna a způsobů jeho prožívání, resp. způsobů jakými „jsme žiti“. Nežijeme „své“ životy, „jsme žiti“, „jsme TÍM pohybováni“, „jsme upokojováni a vtahováni“, „jsme myšleni“, „medituje TO SAMO skrze nás“ – to je lepší přirovnání toho co se děje na této úrovni, kdy nezasahujeme do plynutí přirozeného řádu věcí. Taoistické Wu-wei: NE-KONÁNÍ. Proto, že zde ve skutečnosti není nikdo, kdo by zasahoval. Ten kdo tu „předtím byl“, byl již ODDECHNUT (viz bod 3 výše poslední odrážka). 🙂
Moderním pojmem by se dal do jisté, značně omezené míry, označit tento krok: dosáhnout vnitřního stavu FLOW, kdy jsme zaujati natolik tou kterou činností, tak moc jsme do ní ponořeni, že zapomeneme na okolí, na čas i na sebe… FLOW sice není úplně totéž, ale jistá paralela s Wu Wei zde je.
Na nejhlubší rovině nám tento krok říká jednu věc: uvolni poslední zbytky jakékoliv kontroly nad životem a nakonec budeš šťasten. Prostě to vzdej. Vnitřně zemři dřív než doopravdy zemřeš. Jinak tu pořád bude někdo (ego) kdo bude bránit samovolnému plynutí. Bude tu ego a (představa) plynutí a to už jsou dva a není to tudíž (JEDINÉ) PLYNUTÍ. Zbývá dodat, že jakmile se toto stane oddechnutí je na všech rovinách bytosti trvalé: OSVOBOZENÍ. Uvolnění z pout karmy. Zastavení (kola karmy) rovněž.
Umíme-li nechat věci plynout, naše vyšší inteligence nás skrze krystalicky vytříbenou intuici vede: velice dobře vždy víme, poznáváme, „odkud vítr vane“. Nikdy vás nikdo nebude mít již sílu a moc manipulovat. Ani TV a jiná média, ani dav, ani šéf, náboženské tradice apod.
Zdá se vám umění spočinout po přečtení článku těžké? Zkraťme to a pojďme si spolu rozdat krátké a stručné minutové spočinutí:
ZASTAV:
Sedni si hned teď beze všech dalších rituálů na zadek: to tě zastaví. A vytáhni přitom rovnou mysl ze zásuvky. Buď jako bezhlavý rytíř: sundej hlavu z hrudníku a dej si ji před břicho poblíž hara (můžeš si vzít na pomoc mičudu představující tvou hlavu s myslí). Nebo svou hlavu rovnou polož na zem – i poklona hlavou k zemi funguje – pročpak asi, že? 🙂
UVOLNI SE:
Tvá kostra je ramínko zavěšené v šatníku za vrchol hlavy, tvé svaly jsou těžký hubertus zavěšený na tomto ramínku podléhající gravitaci. Dovol si vnímat tok gravitace tělem i po povrchu těla – vnitřní a vnější sprchu. Uvolni zejména ramena, čelo a obočí.
ODDECHNI SI:
Udělej jeden hluboký nádech a výdech asi jako když upustíš páru poté co jsi splnil důležitý úkol, který je za tebou a nyní máš konečně hotovo a nic nemusíš. Nádech – výdech: Áááááááá… Vnímej léčivé vnitřní upokojení.
NECH TO PLYNOUT:
Jen pozoruj to co je takové jaké to je. Venku jako uvnitř. Myšlenkami ani cítěním nic neuchopuj, k ničemu se nepřichyluj ani k ničemu nevyjadřuj odpor, ničemu se nebraň. Nic nevymýšlej. Nic nekontroluj. Vše je dobré a dokonalé právě takové jaké to teď je. Vše je naprosto v pořádku. Vše je v tuto chvíli hotové, nezbývá nic k dokonání. A pokud máš pocit, že tomu tak není, že je tomu třeba úplně naopak, tak to plně přijmi. Ať už tomu vědomě rozumíš nebo ne, udělej to… Mysl tomu nepotřebuje rozumět, protože TY nejsi mysl. Máš snad nějaké problémy dokud o nich nezačneš přemýšlet? 🙂 Nemáš… Nech TO tak…