Trasa a průběh expedice, legrační a paradoxní momenty…

---

V létě roku 2007 jsem začal dávat dohromady skupinu 12 lidí, zařídil letenky a byl v kontaktu se třemi zkušenými průvodci. Naučili jsme se základy španělského jazyka – pár frází a důležitých slov a vyrazili jsme na šamanskou cestu.

Během cesty jsme spočinuli několik týdnů v amazonské džungli, několik dnů cesty lodí od civilizace a poté asi 2 týdny na pacifickém pobřeží a v horách na hranicích s Ekvádorem u jezera Shimbe. Setkali jsme se se čtyřmi šamany a absolvovali s nimi nezapomenutelné, očistné a zasvěcovací obřady.

TO, a význam TOHO, co se v džungli při obřadech přihodilo, je naprosto nesdělitelné a bere TO dech ještě dnes.

---

Šamanské obřady autenticky (2. část příběhu šamanské expedice do Peru 2008)…

(Autentický záznam šamanských obřadů z expedičního deníku psaný v rozšířeném stavu vědomí)

Madre Ayahuasca (3. finální část příběhu šamanské expedice do Peru 2008)

(Audio-video přiblížení ayahuascového obřadu „zevnitř“)

---

TRASA EXPEDICE

Let Praha – Madrid – Tenerife – Lima
Místní přelet Lima – Tarapoto
Přejezd Tarapoto – Yurimaguas
Dvoudenní plavba po řece Rio Paranapura k posvátnému místu Kumpanama
Cestou zastávka jeden den u šamana Dona Roqueho, očistný a zasvěcovací obřad

Plavba dále hlouběji do džungle do Balsa Puerto, odtamtud pochod džunglí k posvátnému místu Kumpanama
Dva týdny senzorické deprivace a očistné diety v hlubinné džungli na posvátném místě Kumpanama, očistné a zasvěcovací obřady se šamanem Donem Mauríciem, očistné a nabíjecí koupele v posvátných vodopádech kmene Shapra
Pobyt s moskyty v hlubinné nížinné džungli poblíž osady Providencia na řece Río Huallaga, obřad se šamanem Donem Leoncíem, koupel s piraňama, růžovými říčními delfíny
Návrat do Yurimaguas a Tarapota, přejezd do Moyobamby, obřady a meditace v inckých lázních a jeskyni El Diamante
Přejezd napříč Peru do Chiclayo, odtamtud na sever sechurskou pouští do Piury, dále do Paity
Týden na pobřeží Pacifiku, na „ptačím“ ostrově poblíž Tortugy a nekonečných plážích na okraji pouště další meditace a obřady
Návrat do Piury a přejezd opět napříč Peru do hor, do Huancabamby k magickému jezeru Shimbe ve 3.300 m n.m., zde očistné koupele v ledovém jezeře Shimbe, obřad San Pedro se šamanem Donem Chosé
Návrat do Piury, přejezd dál na sever na rovník, na pobřeží oceánu do Máncory, na hranici s Ekvádorem
Zde další meditace a obřady, ale i opět boj o život, chytil nás oceánský anomální proud
Z Máncory sjezd Panamerickou magistrálou na jih do Piury a dále až na letiště do Limy
Odlet Lima – Madrid
Přelet Madrid – Praha

POZNÁMKY A KOMENTÁŘE Z DENÍKU

Přílet

Z letiště odvoz motorikšou – dokonalé vytřesení a okamžité potřebné zvýšení vibrací na novém kontinentu.
Výměna peněz v neděli (banky zavřeno) 20 USD na osobu u pouličního směnárníka, přes důrazné varování kapesního turistického průvodce.
Čaj z koky + všudypřítomná Inca-cola a sušené banány. Pocit nenasycení a hladu po jídle – zelenina na různý způsob.
V hotelu Plaza nás salát nenasytil, trháme plody Caramba ze stromků v zahradě hotelu a živíme se zahradními plody + 1. den pobytu na novém kontinentu všichni žereme kaloriemi nadupaný Carbogel z ČR, určený jako poslední záloha potencielního přežití do hor. Zaměstnanec hotelu se slitoval a sjel alespoň pro housky do města na motorce, aby uspokojil gringoše z Evropy.
Vyplatily se špunty do uší (v letadle, Balsa Puerto a zapnutý generátor elektrického proudu, jenž napájel pozdě do noci na plný kule puštěný rádia místních…).

Aklimatizace v bazénu a zatím relaxační žertíky typu – „El condor pasa, bude více masa“ (kondoři nad bazénem v hotelu).

Výměna dalších peněz, v bance fronta až ven, děti se válí v bance běžně po zemi, my, gringoši VIP – jdeme rovnou k přepážce (zelené vojenské oblečení „ala Fidel“ budí obecný tajemný respekt, jsme jakoby výzkumná expedice – zatím zkoumáme pouze to, kde se dá dobře a sytě najíst).
Číšníci neumí spočítat účet zvlášť na osobu, „Cada uno“, dělají, že nerozumí, nechápou. Vždy se šíleně zapotí, je to pro ně velký neřešitelný problém.
Náš řidič Caesar, 3 džípy, los bandidos při parkování ve městě.
Před několika dny kohosi zastřelili bandidos na silnici mezi Tarapoto a Yurimaguas, řidiči nechtějí jet v noci, až při svítání (silnice otevřena 21.00 – 6.00).

Sprcha v „hotelu“ probíjela: nervy pomalu přivykají zvýšeným vibracím.

Cíl = posvátné místo Kumpanama s kumpánama

Džungle – odjezd z Yurimaguas
V Yurimaguas v přístavu ztratil průvodce ledvinku s expedičníma penězma. Nakonec byla v tajné kapse jeho batohu. Upřímný potlesk místního publika. Gringoši (my) zase udělali laciný kabaret místním.
Z filmu knoflíkáři Věra Holubová: „Neplatíš, tak neřeš a nepřepínej“ na Hrušínského. My: „Platíš, tak neřeš a nestarej se, užívej si to“ – jakmile někdo na něco remcá… Jeho odpověď: „Právě, že platím, tak řeším…“
Vysadil motor na řece v džungli na lodi uprostřed noci po celodenní jízdě:

„Neexistují problémy, pouze příležitosti. Ale nechytneš-li se příležitosti, budeš mít problém.“ 

Problém: Baňo na lodi, která nestaví dřív jak po 5-6 hodinách, nemá WC a nedá se v ní hnout, ani natáhnout si nohy. S Milanem sugestivně podprahově ovlivňujeme kolektiv morseovkou č-č-č é-é-é č-č-č, tedy jakési potencielní SOS z hloubi hladin močových měchýřů v naději, že síla skupiny donutí k zastávce. Čtyři černé čínské kočky, čůrají za bečkou čočky… č-č-č… Baňo…
Univerzální jihoamerický pojem „Maňana“. Koeficient Maňana se zvýšil na 4. Např. vše trvá 4x dýl než by mělo. Kdy už to bude? Od časově neurčitého Maňana za 4 hodiny…

Šaman Roque
Smrtelná housenka Bayuca. Já – večer propíchnutí obou dlaní trny citrusu v tranzu při očistném blití, když jsem potřeboval oporu tenkého přátelského kmene před sebou. Vegetalista, šaman Roque nám na úvod a seznámení s jihoamerickým šamanismem uvařil očistnou Áju: 

blili jsme všichni jak Alíci, šlo to horem i spodem…

Do posvátného ticha džungle zvuky škrundlání všech tělesných útrob, zvuky úporného zvracení a průjmu účastníků… 

Tohle k očistě patří a počítalo se s tím předem. Všichni „účastníci zájezdu“ při této očistě na relativně malém plácku ztratili veškeré prvotní zábrany a stud – prd… prd… prd…

Filip: ostnatý drát do nohy – Roque na to dal mast z jater divočáka.
Atmosféra nočního rituálu: Dorůstající Luna, tma, zvuky džungle, ticho a do toho očistné zvracení a zvuky úporného očistného průjmu a zvracení (těsně) za našimi zády.
Roque léčí vše: krom mozkových chorob roztroušená skleróza, Parkinson, Alzheimer, které špatně reagují na rostliny. Jinak rakovinu léčí za 15 dnů.
Klasický stav prostorové jednoty při Áje: pocit – „to co je v hrníčku za tekutinu či prostor je i mimo něj“. Jsem prostorem vně i uvnitř, hranice hrníčku, těla mizí…

Balsa Puerto
U snídaně před 4 hodinovým pochodem na Kumpanama džunglí: Džungle jak ve Vietnamu, společný záměr, nabíjení Inca-Coly:

Jsme „best of the best“ a bude to „piece of cake“.

Nosiči a průvodce nasadili vražedné tempo, asi půl hodiny jsme i běželi, abychom stíhali.

Kánoí přes řeku Styx s Cháronem: Río Cachyacu.

Kumpanama
Dle strážce Matea jsou dutiny napříč kamenem Kumpanama vypáleny 3. okem 2 metrových bytostí – už taky lecos viděl on i jeho rodina včetně šamana, když je hlídačem v tradici x generací.
Kumpana je místo, kam se stáhla pozitivní energie, když se na Zemi lidé přiklonili k inteligenci Mascarán. Dle staré indiánské legendy. Bozi se museli stáhnout a projevují se pouze skrze kámen Kumpanama.

Průvodce po příchodu nosičů na Kumpana jim zaplatil, 2 sbalili celý výdělek, jejich vedoucí je pak všechny postavil do řady: „NO tak bratři, přiznejte se…“
Spím nekvalitně a málo, zavěšen v hamace v chýši. Ráno v 6.00 kohout, slepice, kuřata vypochodovali, pípali pod hamakama. 

Polil jsem se kafem, když jsem odháněl slepici, aby mi nesnesla vejce do batohu.

Automaticky zde držíme očistnou dietu, kterou je třeba dodržet při obřadech: dietní strava se skládá z Yucy, těstovin, vajíčka, banánů a vločkové rýže Aveny, zhruba po 14 dnů. Po celé expedici já zhubl o 3 kg, další účastnice až o 8 kg.
Naivně, omylem, všichni za tmy – bez čelovky – hlavy těsně k tarantulím hnízdům večer u Kumpanama.

Fernando – 39 horečka, zvracení zeleného obsahu, akutní zánět jater, odsud nás nikdo nedostane v případě kolektivní epidemie.

Kumpanama byl pravý očistec: blejeme, kadíme, pláčeme, smrkáme, potíme se… (jen s ušima ještě zatím nic neumíme

Fernando marod, kluci šli pro šamana Maurícia, by sanoval Fernanda, nemáme žádné průvodce. Ponorka… Ženy zkouší vařit místní vločkovou kaši, muži ať prý udržují oheň. Muži odpovídají, že tu nejsou proto, aby udržovali oheň, ale aby udržovali paniku, že?…

Všechno houstne, i kaše v hrnci… 

Jakmile někdo remcá, nespokojeně proti běhu osudu, jakoby zcela náhodou se vždy do cca 1 minuty bouchne nechtěně hlavou o nízký trám chýše nad svou hlavou.

Maurício přišel až na úplněk (ve znamení Lva). Při rozšíření vědomí za hranice vesmíru se ptám ve stavu jednoty Maurícia: „Es esto?“ (Je TO ONO?) – „Sí, sí“, Maurício s úsměvem.
Irena při Áje panika: „Zastavte to, ať ten šaman přestane zpívat, ať už nehvízdá…“
Maurício nám dal překonat strach ze smrti, zbavil nás jej. Neplést si ztrátu strachu ze smrti s pudem sebezáchovy, ten je zachován, viz Máncora, oceánský proud, boj o život.
Mauríciovi po 2 obřadech došla Ája, nedostatkové zboží… Ája roste 100 let, pak přijedou gringoši a je po Áje…

Křivka emočních stavů účastníků expedice:

10 = absolutní vědomá JEDNOTA: „Všichni jste od věků na věky věků mí bratři a sestry“
9 = Ayahuascový šamanský obřad očisty, zasvěcení a Jednoty
8 = možnost dostat se k internetu a skrze něj ke kontaktu s rodinou a blízkými v Evropě
7 = vzácná možnost sprchy či vykoupání se
6 = jídlo se blíží
5 = průměr, vše je v normálu, nic emocionálně mimořádného se neděje…
4 = smutek, že mě nikdo ze skupiny nechce pochopit a nerozumí mi
3 = reakce typu: „Hlavně se z toho neposerte!“
2 = „Je mi z vás všech na blití“
1 = výbuch: „Milí bratři a sestry v této skupině – jděte všichni do prdele!“

Nezáleží, co cítíš a že máš depku, ale tady záleží na tom, jak to projevíš navenek, jak to ventiluješ – a o tom je křivka emočních stavů.

Apropo: „Víš, kde je depka? – Všude, kde je lebka…“

Vodopády: Aya obřad, bouře…
Obřad Aya je úspěšný, pokud po obřadu vznikne víc otázek než odpovědí. Neboť vesmír je tajemný, nepoznatelný, neuchopitelný. 

Kdo chce poznat víc, taky víc bleje…

Chuť Ájy je mezi melasou, doutníkovým kouřem, tabákem… Hnus, ale zároveň jakoby již celé věky důvěrně známá chuť.
Indián s poraněnou nohou a snětí v horečkách u vodopádů v chýši – nasazeny naše ATB a jeho deport lodí k lékaři za účelem léčby či amputace jeho nohy.

Nížinná džungle
Děvčata baňo na lodi po 5 hodinách: hrníček, Inca-Cola. Prdel přes palubu, nelze už jinak…
Pravidelná modlitba „účastnice zájezdu“ při jídle: 

„Děkuji všem rostlinám a bylinám, jakož i rukám, které se zasloužily o přípravu tohoto pokrmu.“ 

 Naše odlehčená verze: 

„Děkuji všem místním rukám s hepatitidou A, které hrabaly na tento pokrm“. 

Chvílemi jsme rádi za očkování proti všemu a ničemu.

Úpal, koupání s piraňama, růžoví delfíni u naší lodi.

Už se těším do cukrárny v ČR na indiána.

Osada Providencia: vykoupili jsme místní skromný obchůdek, balená voda, tuňáci s cibulí, Inca cola.

Na chaloupkách je nasprejováno tiskace: SOMOS EN PERÚ („Jsme v Peru“, indiánům je to totiž úplně jedno kde jsou, hlavně že jsou, vláda do nich cpe cosi jako nacionální cítění).
V nížinné džungli je jediná bohulibá činnost drbání se.

Ája s Leoncíem: maximální čchi, trans, aktivace sušumny, od 8. čakry až pod 1. čakru, práce s čakrami, spirálová energie pracuje v těle a mimo něj.

„Účastnici zájezdu“ ovívá Charén při obřadu obnaženou kadící prdel banánovým listem.

– „Žán?“ 

– „Ano Pane?“ 

– „Baňo…“

Charén má za sebou přes 20 Aya obřadů, proto měl takové pochopení pro detail.
Při obřadu musela být nabitá puška z bezpečnostních důvodů, před napadením…
Ráno: „Good Morning Vietnam!“
Z Yurimaguas do Tarapoto zavřená závora: demonstrace, 5 řad aut. Pak s námi najatý řidič jel jak Fitipaldi v džípu, až pískaly gumy. Hanka se pokouší: „Tenemos miedo, vámo despacio, por favor!“ („Máme strach, jeď pomaleji, prosím!“).
Džípu nefunguje: ruční brzda, špalkuje se při zastavení, startování na zpátečku, gumy pískají.
Při demonstraci čekáme v autě v dešti, přijde cizí chlápek, nastartuje si cizí auto a popojede s námi kam potřebuje, aby mohl projet svým autem.
Kdyby se v koloně stojících aut někomu chtělo na Baňo, jako že se chce, 

celá kolona bude koukat a kouká, až se „v klidu“ vysere. To je realita…

Moyobamba
Snídaně: Hamburgery vegetariánské = sojové se šunkou. Pak hamburgery s marmeládou + bramborová kaše a nakonec až přinesli pití a čaj Maté de coca.
Všem úplně blbě po hambáčích, všichni do 13 hodin leželi marod a leželi na pokojích s žaludečním ohněm a střevním červem.

„Empatik – cholerik“, tj. vcítim se a pak pošlu do prdele… Jinak při potlačení nutné ventilace ponorky hrozí „empatik – kardiak“.

Luxusní bus z Moyobamby do Piury, 15 hod. jízdy , jízda ve 4.000 metrech. Seňorita podává ve 22.00 večeři jako v letadle a na dobré spaní rozlila všem Pepsi Colu nabušenou kofeinem, nic jiného, ani vodu neměla. Poté všem povinně rozdala po večeři a Pepsi Cole blicí sáčky. Seňorita věděla proč (vysoká nadmořská výška v kombinaci se serpentýnama).
Expediční pomocník Charén naplňuje blicí sáček v autobusu až k ránu. 

Ostatní máme předblito dopředu na mnoho měsíců z absolvovaných Ayahuascových očistných obřadů, takže jsme v pohodě celou cestu. 

Někteří peruánci blijí v busu též a diví se jakto, že gringoši jsou v pohodě…

Paita, Tortuga, ptačí ostrov, pláže

Paita, místo, kde se poprvé vylodili španělé.
Ája, 3D mraky na ostrově. Lvouni, kormoráni, krabi…
Došla pitná voda, loď nechtěla přijet, ze břehu nás 2 účastníci z pevniny (neúčastnili se ostrova) šmírují dalekohledem z křesla, nohy nahoře, siesta a my na ostrově bez vody. Místní najatí lodivodové ožralí po nedělním úspěšném rybolovu pro nás odmítají přijet na ostrov.
Na vrcholu vlny s Milanem – zabalení do vlny ze 2 metrů proti mělkému dnu, semletí 10 vteřin, odřená těla u dna…
Tlačení džípu z bahna – Grupo de Chanchos – skupina prasat. Všichni zasraní od hlavy k patě jak nás džíp ohodil když zabíral…
Nekonečná pláž = magicky neonové vlny + svítící písek v totální tmě!

Huancabamba, Shimbe
V Piuře v hotelu 18.00 poplach a zmatek: v 18.30 bus do Huancabamby. Čeká nás 9 hodin jízdy ve 3.000 metrech plecháčem – tj. busem bez baňo a bez základního komfortu na úrovni alespoň našeho MHD.

Jak není močák plnej na 100%, je to vždycky jen psychický – Peruánci jsou držáci.

Tentýž zmatek a poplach o několik dnů později cestou zpět, v 7.45 budíček v Huancabambě a v 8.00 jel bus z centrálního nádraží, stan nesbalen…
Horalé nepřístupní, zamračení, tvrdí lidé bez úsměvu. Úžasné scenérie, jakoby režisér postavil na kopce domorodce v ponču z lamy s kloboukem, pasoucího koně, lamu, tu a tam roztomilé prasátko…

Na Shimbe lidi ztrácí vědomí intenzitou silové zóny, když jsou dál při břehu. Pokus několika lidí z naší skupiny to potvrzuje…

Při odjezdu od jezera magická duha nad ním.
Hanky konivod se ožral, furt klopýtal. Ostatní chlapi konivodové ho přetáhli Romanovo deštníkem a natrhli mu ucho. Ještě že měl narkozu od tvrdýho chlastu.
Můj chlapec konivod za cestu zpět 10x utrhl pomlázku a šlehal koně, který stejně rychleji nemohl, protože před ním byli další. 

Občas se netrefil a švihnul mě přes záda svou zenovou holí, abych se nehrbil pod tíhou osudu…

Pneumatiky u džípu uchází, nemáme pumpu, musíme zpět do Huancabamby, stejně už máme náběh na horskou nemoc Soroče: bušení srdce, průjmy…
Návrat busem z Huancabamby do Piury: štrejchnutí v serpentýnách o nákladák, zrcátko, málem jsme ho shodili do propasti. Vyšetřování cca 15 minut…

V jedné vesnici přistoupila máma s 2ma holkama, ta měla nablito, ještě se bus nerozjel a sedly si nad zadní kolo, kde to nejvíc háže – stewardovi se jich sželelo, na jeho radu o možnosti přesednout si nedaly a dále blily, zatímco jsme s chutí snídali vedle nich.

Policejní kontrola busu na poušti před Piurou. Utíkali jsme při zastavení busu na baňos, ne před jejich kontrolou. Zaměřili se tedy na nás, podezřelé gringoše.
Piura 14.2. Valentýn, zamilované dvojice v cukrárnách, dortíčky, sladké. V obchodech mimořádně vyčepeno, využíváme toho k nákupu. Párty s chlapcema Fernandem a Charénem, ne že bysme byli do nich zamilovaní, ale Fernando se vrací k rodině již ráno, už se tedy neuvidíme. Amigos para siempre.

Slivovice = česká Ája.

Máncora a návrat do Limy
Potvrzení letů 72 hodin před, velký problém, našel jsem na netu namístě kancelář Air Comet… Volali našemu průvodci zpět, chtěli nás v letecké společnosti záměrně vochcat.
S Milanem jízda na vlnách, před námi několik metrů vysoká hradba z vln několik km dlouhá po celé délce pláže až na obzor… Respekt z vodního živlu.
Úspěšný den jezdce na vlnách, když má odřeniny na 90 % těla od semletí o dno. Nemůžeme se nabažit.
Anomální proud La Chila ve tvaru trychtýře, topili jsme se.

Podvečer odjezdu: Taiji + meditace Wuji u oceánu – lehkost, kruh kolem sebe, válec ve 3D, sušumna, spojení se zemským jádrem a vesmírem, rekapitulace, smíření, očistění, pocit celistvosti a završení.
Opět v bungalovu rámus z oceánu jak pod turbínou nebo pod přehradou, nespím zase, 

na matraci jsou tradičně blechy, už to ale neřeším.

Bus do Piury 4 hodiny: V autobusu noviny o mořském proudu v Máncoře, religiozní agitace pravděpodobně Jehovisty. Nikdo ho neposlouchal, asi 30 minut si plácal játra hlasitě v uličce.
Luxusní bus 16 hodin z Piury do Limy: sejmutí otisku prstů + každý nafilmován na ruční videokameru řidičem.

© Tomáš Bezděk 2008 – 2012

POKRAČOVÁNÍ ZDE:

Šamanské obřady autenticky (2. část příběhu šamanské expedice do Peru 2008)…